Jiřík věděl, že tento den jednou musí přijít. Zkrátka bylo to nevyhnutelné. Jeho běžecké výkony dosáhli takové úrovně, že prošlapal svoje oblíbené „čochty“ na běhání. Už delší dobu pociťoval, při každém došlapu, kamínky všech tvarů a velikostí, ale stále si nechtěl připusti, že by obutí potřebovalo vyměnit. Až ve čtvrtek nastal ten osudný okamžik, kdy bylo třeba říct: „Sorry jako, ale je čas na výměnu“. Nezbylo tedy nic jiného, než dojed do specializované prodejny a tam zakoupit nové boty, které budou mít nasvědomí jeho výkony. Nebyl by to Hujer, kdyby je hned dnes nevyzkoušel. Vše doapadlo lépe, než čekal a nyní nezbývá nic jiného, než si na zvyknout 🙂